Sunday, March 12, 2017

Part II: Uneasy but Important | Nelehké, ale důležité

Welcome to the second part of my series about how I took up a new hobby and what it did or didn’t do for my mental health. Click HERE, if you want to check out the introduction explaining fully how it came about. The gist of it, that you need to know, is that I signed up for a solo latin dance class for ladies and it was a big deal for me. Here is an account of how my first lesson went. Vítejte u druhé části seriálu o mém novém koníčku a jaký má nebo nemá vliv na moje duševní zdraví. Klikněte SEM, pokud si chcete přečíst úvod, který podrobněji vysvětluje, jak k tomu všemu došlo. Jádro pudla, které potřebujete znát, je, že jsem se zapsala na hodiny sólového latinskoamerického tance pro ženy a že je to pro mě fakt velká věc. Následuje vyprávění o první lekci.

Saturday, February 18, 2017

Nostalgia in Ice | Ledová nostalgie

Recently I have had a chance to take a couple days off work and actually leave my very lovely but very busy home town. Me and my sister enjoyed a winter mini-break and a much needed change of scenery, visiting a small town in Southern Bohemia, where our grandparents used to live. Here, for your viewing pleasure, is a frosty photo-heavy blog post. Nedávno se mi poštěstilo vzít si na pár dní volno z práce a dokonce opustit moje překrásné, ale hlučné rodné město. Vyrazila jsem se svojí sestrou a užily jsme si zimní prodloužený víkend v městečku v jižních Čechách, kde dřív žili naši prarodiče. Zde, pro potěšení vašich očí, je příspěvek, plný zamrzlých fotografií. 
I tried to find balance between time spent outside and resting in the warm cosiness of the apartment where we were staying, and I think it all turned out rather lovely and relaxing.
10 point to Gryffindor/your respective house, if you can recognize where we were:  
Snažila jsem se najít rovnováhu mezi trávením času venku a odpočíváním v teplíčku a pohodlí bytu, kde jsme bydlely, a myslím, že to všechno dopadlo celkem pohodově a mile.
10 bodů pro Nebelvír/vaši kolej, když poznáte, kde jsme to byly: 

Tuesday, January 31, 2017

Part I: Prologue to Dancing | Prolog k tanci

Hello hello, this is an introductory post to a short series on how I took up a new (but not so new) hobby and it made me feel and think differently. I thought perhaps some of you people out there might find interesting or perhaps even inspiring, so I’m going to share the story. But before I get to the point, I want start in a wider perspective and lay out something for you to consider. Zdravíčko, toto je úvodní článek ke krátkému seriálu o tom, jak jsem začala s novým (ačkoli ne až tak novým) koníčkem a jak to změnilo moje pocity a mé myšlení. Napadlo mě, že by to mohlo některé z vás zajímat, či snad dokonce inspirovat, a tak se o ten malý příběh podělím. Ale než se dostanu k jádru věci, chtěla bych začít z trochu zeširoka a předložit vám něco k uvážení.



The positive effects of physical exercise on mental health have been well documented. The internet is full of articles about this phenomenon. Everybody knows it: Exercise makes you feel better, apparently.
Similarly, we all know that making those first steps - signing up to a class, taking up jogging, yoga, starting to work out a little, even if it's on your own, in the comfort and safety of your home, whatever floats your boat...- the first step is very difficult and the second and third steps when you're trying to keep it up, are even harder.
Pozitivní účinky fyzického cvičení na duševní zdraví jsou dobře známé. Internet je plný článků o tomto jevu. Každý to ví: Po cvičení se cítíte lépe, jak se zdá.

Stejně tak všichni víme, že udělat první krok – zapsat se do hodiny, začít běhat, cvičit jógu nebo jen začít trochu posilovat sám v pohodlí a bezpečí svého domova, cokoli je vám blízké... – první krok je velmi těžký. A druhé a třetí kroky, kdy se snažíte u toho vydržet, jsou ještě těžší.

Tuesday, January 10, 2017

What Happened in 2016 | Co se stalo v roce 2016

Let's keep the bilingual party rolling!  Pokračujeme v dvojjazyčné krasojízdě!



What happened in 2016

  • I read more books than the year before.
  • I travelled. 4 short trips to Germany (Interesting. How did that happen to me?), 1 to London.
  • I did a looooot of culture. A grand total of 24 events including music, film and theatre <3
  • I had a down in the dumps depressed summer
  • I did not have a proper holiday. As in a prolonged period of time off work, when I travel somewhere else and do something completely different.
  • My heart has been going though things...
  • I gained a new interest in Operation Anthropoid (yes, thanks to the movie) and that particular era of our history, so I began a journey to a hopefully better and deeper understanding of certain aspects of my nation’s heritage.
  • Work was… what work is, I suppose. Sometimes turbulent, painful, or mind numbingly drilling… Other times exciting, interesting, challenging, occasionally even rewarding.


Co se stalo v roce 2016

  • Přečetla jsem víc knih než v přechozím roce
  • Cestovala jsem. 4 krátké výlety do Německa (Zajímavé. Jak se mi to stalo?), 1 do Londýna.
  • Hoooooodně kultury. Celkem 24 událostí hudebních, filmových i divadelních <3
  • Měla jsem náročné léto s depresí...
  • Neměla jsem pořádnou dovolenou. Ve smyslu delšího časového úseku, kdy odcestuji někam úplně pryč a dělám tam něco úplně jiného.
  • Srdíčko si něčím prošlo...
  • Začala jsem se více zajímat o operaci Anthropoid (ano, díky tomu filmu) a toto konkrétní období naší historie, a tak jsem vykročila na cestě k (snad lepšímu a hlubšímu porozumění určitým aspektům odkazu mého národa. 
  • Práce... byla zkrátka pracovní. Někdy bouřlivá, bolavá a ubíjející,... Jindy zase strhující, zajímavá, plná výzev a občas dokonce i naplňující.





What didn’t happen:

  • This blog. ... ...
Co se nestalo:

  • Tenhle blog. ... ...



Firsts:

  • My choir was invited to sing abroad. We travelled to Germany and sang at a thing. Oh yay, great fun!
  • I went to theatre in London. Cool. More to come, please.
  • I went on a proper “business” trip for work and stayed in a hotel. 
  • I bought a new bed and a matrass. With my own money. And learned that next time I do that I must give a lot more attention to the matrass choice.
  • I took up dancing. As in joined a class. On my own. (and it’s a great joy and I love it and I could talk about it forever and ever)
  • I bought a season ticket for a symphonic orchestra #classy 


Poprvé:

  • Můj sbor byl pozvaný zpívat do zahraničí. Jeli jsme do Německa a zpívali na akci. Jupí, to byla švanda!
  • Šla jsem do divadla v Londýně. Cool. Prosím další.
  • Jela jsem na opravdovou pracovní cestu a spala tam v hotelu.
  • Koupila jsem si novou postel a matraci. Z vlastních peněz. A zjistila, že až to budu dělat příště, musím věnovat výběr matrace mnohem víc pozornosti.
  • Začala jsem tancovat. Chodit na hodiny. Sama. (A mám z toho radost, mám to moc ráda a dokázala bych o tom mluvit do nekonečna)
  • Koupila jsem si abonmá u symfonického orchestru.





Regrets:
Should I even be writing these here? There were 2 things I missed out on (for various reasons) and that was wrong. Both I regretted at the time, but looking back now, they are just something that happened to me. Part of me, part of my life. No need to keep going over it.

Škoda, že...
Mám to sem vůbec psát? 2 věci, které jsem si (z různých důvodů) nechala utéct a byla to chyba. Obou jsem tenkrát hluboce litovala, ale když se teď dívám zpět, jen to zkrátka něco, co se mi přihodilo. Je to mojí součástí, součástí mého života. Není třeba to stále oživovat.




Discoveries and Heart Awards 2016
 TV: The Night Manager,  Peaky Blinders
♥ Music: Prague Symphonic Orchestra (FOK)
♥ Film: Anthropoid
♥ Book: Rivers of London by Ben Aaronovitch
Objevy a Srdíčkové ceny 2016
♥ TV: The Night Manager, Peaky Blinders
♥ Hudba: Pražský symfonický orchestr (FOK)
♥ Film: Anthropoid
♥ Kniha: Řeky Londýna od B. Aaronovitche



What’s going to happen in 2017
I can already smell the wind of upcoming change. My life has been the same for too long and it’s about to be shook up. And I shall do my best to face the future with courage, with an open and positive mind, with hope, with a smile on my face looking out on the number of possibilities before me.
Co se bude dít v roce 2017
Už teď cítím ve vzduchu přicházející změny. Můj život byl příliš dlouho stejný a každou chvílí se to zamíchá. A já udělám všechno pro to, abych budoucnosti čelila s odvahou, otevřenou a pozitivní myslí, s nadějí a s úsměvem na tváři při pohledu na množství možností, které mám před sebou.

Are you with me? Jdete do toho se mnou?

Tuesday, January 3, 2017

Idiots and Angels | Andělé a blbci

We all run into those idiots in our lives, don’t we? Každý občas narazíme na nějakého blbce, že ano?
For example yesterday: First day of work after the holidays, new year, new start, I arrive to work fresh and rested (haha. But definitely more so than before Christmas), eager to get into the giant pile of things I need to get done. When out the blue *TU DU DUUUUUN* 
I get a phone call from an idiot, who had nothing better to do on this fine and optimistic morning than to pointlessly shout at me on the phone, because apparently I’m useless. Happy New Year to you too, sir. I don’t care that he’s an idiot incapable of understanding how much work I have, but he caught me unprepared and in the moment I didn’t have the right words and feistiness to stand up to him. That I hated the most. That I allowed him to be mean to me. And the whole thing dampened my whole morning and killed the good mood I had when I got up.

Tak například včera: První pracovní den po svátcích, nový rok, nový začátek, přicházím do práce čerstvá a odpočatá (Haha, ale určitě víc než před Vánoci), nemohla jsem se dočkat, až se vrhnu do té obrovské kopy věcí, kterou potřebuji udělat. Když tu najednou... *TA TA TAAAAA*
Dostanu na ucho telefon a v něm jednoho blbce, který neměl toho krásného a optimistického rána nic lepšího na práci, než aby mi zbytečně nadával do telefonu, protože jsem zřejmě úplně neschopná. Vám taky hezkej novej rok, pane. Je mi jedno, že je to blb, neschopnej pochopit, kolik mám práce, ale zastihl mě nepřipravenou a já neměla v tu chvíli slova a bojovnost, abych se mu postavila. To mě na tom štvalo nejvíc. Že jsem mu dovolila, aby na mě byl zlej. Úplně mi to pokazilo celé dopoledne a zabilo skvělou náladu, se kterou jsem se probudila.


And then we have angels in our lives.
A pak máme v životě anděly.
Yesterday, mine came in form of my dance teacher (who is a great teacher and an absolute darling anyway). His dance class always perks me up and energizes my body. (Oh how I needed to start moving again after the Christmas break!  I missed it.) At the very end, he picked my absolutely most favourite mambo song and thus completely obliterated any residue of the „pleasant“ phone encounter from the morning.
So it was a happy new year after all.
Můj se včera objevil ve formě mého tanečního instruktora (který je beztak výborný učitel a naprosté zlatíčko). Jeho taneční hodiny mi vždycky zvednou náladu a nabijí mě energií. (Tak moc jsem potřebovala zase se po Vánocích začít hýbat! Stýskalo se mi.) Úplně na konci pustil moji úplně nejoblíbenější písničku na mambo, čímž zcela zašlapal do země veškeré pozůstatky mého „příjemného“ telefonního zážitku z dopoledne.
Takže to přeci jen byl šťastný nový rok.

Cuban big band sound, it’s fast and tricky for keeping the rhythm and I just love it! Zvuk kubánského big bandu, je to rychlé a záludné na udržení rytmu a mám ji prostě ráda!




Ignore the idiots and be grateful for the angels ;) Blbce ignorujte a buďte vděční za anděly ;)

P.S. This is me not knowing what I’m doing with the blog this year...  P.S. Tento příspěvek budiž důkazem, že vůbec nevím, co s tím blogem letos udělám...